Tentokrát šlo naštěstí všechno podle plánu. Přistání proběhlo hladce. Operátoři postupně otestovali, že všechny přístroje fungují, a mohli se pustit do díla. Phoenix nejdříve pořídil snímky svého okolí. Místo přistání vybrali experti záměrně tak, aby mohli prozkoumat vzorky půdy i ledu - Phoenix "zaparkoval" nedaleko ledové čepičky pokrývající marsovský severní pól.

V těchto místech se nachází permafrost, věčně zmrzlá půda. Kosmický robot je vybaven speciálním rypadlem na rameni dlouhém dva a půl metru. S jeho pomocí měl nabrat vzorky a přenést je do malé pícky, kde se ohřejí až na tisíc stupňů Celsia. Rozbor vypařených plynů prozradí chemické složení hornin.

"Marťanská půda se chová jinak, než jsme očekávali při pozemských simulacích," vysvětloval Peter Smith, vedoucí výzkumného týmu Arizonské univerzity, která se na projektu NASA podílí.

Vzorek se slepil do velké hroudy a nechtěl propadnout sítem do pece. Vědci museli na dálku vyvolat sérii otřesů robota, ale nabraná hmota propadla dovnitř až po několika dnech. Vodu se s jistotou prokázat nepodařilo, ale experti nevylučovali, že se z neposlušného vzorku odpařila. Nasvědčovalo tomu i to, že na nových snímcích testované oblasti bílé skvrny zmizely - pravděpodobně se také odpařily.

Přesto byly výsledky první analýzy ohromující: půda je bohatá na živiny. Nachází se v ní hořčík, sodík, draslík a chloridy.

"Podmínky pro život, ať už minulý nebo budoucí, jsou na Marsu velmi příznivé," prohlásil v červnu výzkumník NASA Samuel Kounaves. Tamní hlínu dokonce přirovnal k zemině, kterou můžeme mít doma na zahradě. "Je poměrně alkalická, takže jahodám by se tam asi nedařilo. Ale klidně by tam vyrostl chřest," uvedl Kounaves. Tedy v případě, že tam bude i voda.

Minulý týden však nadšení vědců poněkud opadlo. Sonda objevila ve vzorcích půdy potenciálně toxickou látku perchlorát (chloristan), používaný v raketovém palivu. NASA nyní musí provést další testy, které by vyloučily, že šlo o kontaminaci půdy Marsu ze sondy, a potvrdily v ní přítomnost chloristanu.

Kapalná voda se tam ale mohla nacházet v minulosti, jak naznačují družicové snímky, které zachytily cosi jako koryta vyschlých řek. Jednoznačný důkaz o hydrologické minulosti Marsu ale stále chybí. Mohla by ho přinést také sonda Phoenix, ale na to se zaměří až další, pozdější analýzy. V první řadě chtěli vědci ověřit, zda bílá hmota z Phoenixových fotografií je skutečně vodní led, nebo jen suchý led tvořený oxidem uhličitým.

Senzační zpráva přišla na konci července, kdy se podařilo další vzorek dopravit do pece rychleji než při prvním pokusu. "Máme vodu. Poprvé jsme si na ni sáhli a ochutnali ji," oznámil na tiskové konferenci William Boynton, šéf týmu vyhodnocujícího chemické analýzy.

Nyní tedy NASA slaví velký úspěch. Před několika lety přitom celý projekt odepsala. Po ztroskotání dvou předchozích sond nechtěla riskovat další ostudu a vyhozené peníze. Nakonec ale vědci přesvědčili vedení agentury, aby změnilo názor, a projekt "vstal z popela" - odtud jeho název odkazující na bájného ptáka Fénixe.

Přítomnost vody má nesmírný význam pro plánování budoucí kolonizace Marsu. Teplota na jeho povrchu se pohybuje v průměru kolem -55 stupňů Celsia a tamní atmosféra je pro pozemský život příliš řídká. Už dnes ale vědci přemýšlejí, jak by se dalo žít v krytých stanicích a pěstovat tam plodiny. Rozpuštěný led by poskytl vláhu a zároveň by se z něj dal vyrábět kyslík. Zbývající vodík lze využít k přípravě raketového paliva pro cesty zpátky na Zemi, ale i ke vzdálenějším kosmickým cílům.

Zbývající dva odběry vzorků se zaměří jednak na hledání izotopů vodíku, které mohou prozradit, zda v minulosti na Marsu voda i tekla, a jednak na hledání organických látek, jež jsou další podmínkou pro vznik života.

Phoenix nemá v popisu práce najít odpověď na otázku, zda na Marsu existuje život. Pouze zjišťuje, zda tam panují podmínky, které by jeho vznik alespoň teoreticky umožnily - ať už dnes nebo kdykoliv v historii planety.

Na hledání samotného života se zaměří až budoucí sondy. Na podzim příštího roku má odstartovat americká Mars Science Laboratory. Svůj vlastní projekt nazvaný Exomars připravuje také Evropská kosmická agentura, jejímž členem se od příštího roku stane i Česká republika. Její vozítko vybavené dvoumetrovým vrtákem se má vydat k Marsu roku 2013. Bude hledat chemické sloučeniny, které mohly vzniknout jedině působením mikroorganismů. Na přípravě této mise se podílejí odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Podobný problém nastal před několika lety při průzkumu jezera Vostok ukrytého hluboko pod ledem Antarktidy. Ruští vědci v roce 2004 pomocí hlubinného vrtu odebrali vzorky ledu těsně nad jeho hladinou a oznámili, že v něm našli stopy mikroskopického života. Jelikož je jezero po miliony let odříznuté od okolního světa, museli by mikrobi přežívat po miliony let v naprosto extrémním prostředí - v mrazu, ve tmě a bez přístupu kyslíku.

Odborníci se ale dodnes přou, zda nalezené organismy pocházejí opravdu z jezera, nebo jde o nečistoty z vrtného zařízení.

Při hledání života na Marsu tedy experti musejí postupovat obezřetně. Kdyby se přítomnost původních organismů prokázala, mělo by to obrovský význam nejen z vědeckého, ale také z náboženského a filozofického hlediska. Už bychom zkrátka ve vesmíru nebyli sami. Vyvstala by také etická otázka, zda má lidstvo právo zasahovat do tamního ekosystému, nebo bychom měli na plány o kolonizaci raději zapomenout. Ale s tím si můžeme začít lámat hlavy nejdříve za několik let.

Mars v číslech
- Čtvrtá planeta sluneční soustavy.
- Průměrná vzdálenost od Slunce: 229 milionu kilometrů (1,52 vzdálenosti Země od Slunce).
- Průměr: 6780 kilometrů (zhruba polovina proti Zemi).
- Hmotnost: 6,4185 x 1023 kg (desetina proti Zemi).
- Gravitace: 0,376 g (třetina proti Zemi).
- Průměrná teplota: -55 stupňů Celsia (od -140 do +27).
- Doba oběhu kolem Slunce: 687 pozemských dní.
- Délka marťanského dne: 24 hodin, 37 minut, 23 sekund.